čtvrtek, srpna 22, 2013

Jak jsem byla hrozně dospělá

Objednala jsem si nové světlo na focení. I přesto, že jsem byla v den doručení celou dobu doma, pošťačka mi jen hodila lístek do schránky (věčný evergreen mého života), ať si pro to koukám přijít na poštu. Na poštu, která je dobré dva kilometry daleko. Takže si pravděpodobně v živých barvách dokážete představit, jak vřelý vztah k listonošce chovám.



V pátek dopoledne mi volá ustaraná paní z eshopu, odkud jsem si blesk objednávala, že už mám čas jen do pondělka, jinak zboží pošlou zpátky. No dobře, konec prokrastinování. Hned navečer tam zajdu. 

Ale jak už to tak bývá: deset předcházejících dní bylo v kuse krásné slunečné počasí, bez jediného mráčku a teploty ani v noci neklesly pod pětadvacet stupňů. Takže tentokrát se v pět hodin rozprší tak silně, že mám pocit, jako by do Prahy docestovaly tropické monzuny. 

Kalkuluji, jestli světlo zvládnu odnést, když v jedné ruce budu držet deštník. Ani jedna kombinace (deštník v jedné ruce a světlo v podpaží druhé, deštník pod bradou a o v obou rukou světlo, deštník hozený v popelnici a obě ruce volné…) ale nevypadá moc realizovatelně. Odhodlám se tedy něčemu velice odvážnému: jako hrozně dospělý člověk pojedu autem! Jsou to dva kilometry, to přece musím zvládnout.

Půl hodiny sedím u počítače a na mapách plánuju trasu, kudy se vydám. Musím se vyhnout téhle velké křižovatce. A tamtěm semaforům. A ideálně, abych zatáčela jen doprava, abych nemusela přejíždět pruhy.  Pečlivě trasu zadávám do navigace jednoho z telefonů a hrdě odcházím k autu. Jsem tak samostatná!

V autě čekám patnáct minut, aby se chytila GPS. Bez úspěchu. Ještě, že mám navigaci i na druhém mobilu. To bych po paměti nedojela. Nastavuju nějakou trasu a vyjíždím. Samozřejmě mě to navede na tu velkou křižovatku i semafory. A doleva odbočuji nejmíň dvakrát. Ale jedu a to se počítá.

Zahýbám o odbočku dřív, než jsem měla. Při otáčení musím zajet na obrubník. Přes dešťový orchestr zaslechnu slabé prásknutí, ale nevěnuji tomu žádnou pozornost. Všechny moje smysly zaměstnává akční scéna přede mnou: dát přednost MHDčku, které právě vyjíždí ze zastávky.

Vytoužená pošta je konečně přede mnou. Elegantně, na potřetí parkuji a vystupuji z auta. Obcházím ho, abych si z druhé strany vyndala deštník a kabelku. Zrak mi ulpí na přední gumě. Je nějak podivně zdeformovaná. Skoro, jako by byla úplně vyfouklá. To není dobré znamení.

Sednu si zase zpátky do auta a čekám, až přijde přítel, se kterým jsem si u pošty dala sraz, aby mi mohl pomoct s nákladem.  

„Nevšiml sis, jestli jsme ráno neměli píchlou pneumatiku?“ ptám se nenápadně místo polibku na přivítanou.
„Ne, asi neměli,“ odpovídá přítel a pomalu začíná bystřit, že se asi něco stalo.
„Hmmm … teď mi přijde trochu vyfouklá.“
„TROCHU?!?“ vyjekne přítel, když kolo zběžně sjede pohledem. „Vždyť to je úplně prázdný!“
„Ahá. Tak to pak musíme doma vyměnit, viď?“
„DOMA?!?“ vyjekne přítel podruhé, „vždyť to se zkřiví celý „jakési cizí slovo, které je součástí kola a může se zkřivit, když se po něm jezdí“. Ta pneumatika se musí vyměnit hned.“

A tak nad přítelem držím svůj kytičkatý deštník, zatímco on za temného hřmění a vytrvalého deště klečí na mokrém asfaltu a v béžových kalhotách a světle fialové košili oceňuje to, jak jsem hrozně dospělá…

Zdroj fotky: Ammy Stebins

čtvrtek, srpna 08, 2013

Jak jsem (ne)dostávala balíčky

Pokud někdo ví lépe než všichni ostatní, kde bydlím, musí to být rozhodně pošťák a kurýr z PPLka, který si už i pamatuje, jakou používám voňavku.


Sice jsem psala, že při stěhování objevíte, že máte víc krámů, než jste se vůbec odvážili si představovat. Ale také zjistíte, že spousta potřebných věcí vám chybí. Například:

1. Hodinky
Příteli jste koupili hodinky za to, jak je chytrý (rozuměj udělal doktorát). Jdete si je vyzvednout na poštu. Otrávená úřednice zjistí, že odesílatel nepřiložil k balíčku složenku. Takže před celou frontou znuzených lidí, kteří nemají nic lepšího na práci než vás sledovat, se balík snažíte rozbalit. Při škubání igelitu a izelopy přemýšlíte, jestli se něco podobného stalo i někomu, kdo si šel na přepážku vyzvednout erotické pomůcky.

2. Objektiv
V deset ráno na vás zvoní pošťák, ať si dolů jdete vyzvednout balíček (dlouho očekávaný objektiv). Nadšeně sjíždíte dolů, podepisujete, jak jste vše převzali. Ve výtahu se už už chystáte roztrhnout obálku. Ale najednou si uvědomujete, že je přece blbost, aby byl objektiv v obálce. Koukáte na jméno a adresu a zjišťujete, že to není vůbec pro vás. Otráveně tedy sjíždíte zpátky dolů ke schránkám a v té vaší nacházíte upozornění, že jste nebyli doma a ať si pro balík večer zajdete na poštu.
Do schránky sousedky, jejíž balíček nyní vlastníte, vhazujete tajemný vzkaz: "Mám váš balík. Přijďte si pro něj do devítky." Zní to zřejmě trochu výhružně, protože sousedka se k vám odváží přijít až po sedmi dnech.

3. Záclony
Základní kámen úrazu: přesně víte, jak mají záclony do bytu vypadat. Což znamená, že je nikde nemůžete sehnat. Odhodláte se a objednáte je přes internet. Nejdřív vyberete špatnou délku, takže objednávku po emailech měníte. Pak odjedete na vodu a email s tím, že dodavatel omylem poslal jiné rozměry záclon, si přečtete, až když už je pozdě.
Místo záclon do čtyř pokojů vám dorazí jen dvoje ... a utěrka. 
Na zbytek čekáte další měsíc.

4. Gauč
Ve čtvrtek vám má dorazit gauč do ateliéru. Ve středu dopoledne, když jste jediný den z celého týdne doma sami, vám volá kurýr z PPLka a oznamuje, že do deseti minut je u vás s nějakým velkým balíkem.
Na kolečkách vám tu neskladnou, rozměrnou krávu doveze za první uzamykatelné dveře. Vy pak strávíte velice zajímavých třicet minut tím, že se gauč snažíte vyrvat do schodů a naskládat ho do výtahu. Při tom zjistíte, že v domě nemáte žádné svalnaté sousedy, kteří by vám s tím pomohli, jen samé křehké babičky, kterým táhne na devadesát.

Zdroj fotky: WiseGeek

neděle, srpna 04, 2013

Co jsem se naučila v červenci

  • Že nejedete - li vlakem kvůli výlukám, budete 30 minut čekat v autobuse na dálnici bez zjevného důvodu. 
  • Že vesmír se udržuje ve zvláštní rovnováze: ztratím objektiv, abych v ten samý den našla rok pohřešovaný termo hrnek. 
  • Že britští seriálové hrdinové umírají jinak než američtí. Nemají sentimenátlní poslední slova a nejde je na poslední chvíli zázračně zachránit. A taky většinou při jejich odchodu na onen svět nehraje patetická hudba. 
  • Že když se nastříkáte tepelentem, rozhodně to neznamená, že po vás komáři nepůjdou. Akorát jich budete stíhat většinu odhánět zběsilým mácháním rukou. 
  • Že když jdete vařit hladoví, není moudré si přitom vše fotit. Recept, který máte běžně připravený za deset minut, vám zabere hodinu. Žaludek vás nebude mít rád. 
  • Že sotva si ze svazku sundáte klíč od dveří, které stačí otevírat zatlačením na ně, druhý den hned zámek opraví, abyste se nedostali domů. 
  • Že lýtka si neopálíte, ani když je máte celý týden vystrčené z lodi. Akorát si vysloužíte pověst mizerného háčka.

pátek, srpna 02, 2013

7 důvodů, proč je dobré nechat se blbě ostříhat

  1. Budete na hlavě nosit něco, o čem se vám ani nesnilo.
  2. Procvičíte se v práci s nůžkami, až to budete po kadeřnici opravovat.
  3. Po roce vytáhnete kulmu, protože kudrny skryjí každý špatný střih.
  4. Díky zásobě Biosilu, který nakoupíte, zajistíte, že farmaceutický průmysl bude ještě dlouho prosperovat.
  5. Konečně pochopíte, jak skvělé je nosit vlasy svázané do culíku!A kolik jeho variací vlastně existuje: vyčesaný nahoře, sčesaný dole, uprostřed, napravo, nalevo, utažený, povolený...
  6. Zjistíte, že na světě jsou důležitější věci než je váš střih (třeba vaše barva).
  7. A budete o tom všechny vehementně přesvědčovat, takže osvětu rozšíříte i do svého okolí.

čtvrtek, srpna 01, 2013

Co jsem se naučila ... při stěhování

  1. Že lidé mají mnohem, mnohem, mnohem víc věcí, než si myslí. Dokud je vše poskrývané ve skříních, nevypadá to tak. Ale pokuste se to naskládat do krabic a budete se divit.
  2. Že jediná chvíle, kdy oceníte reklamní letáky, které vám přetékají ze schránky, je, když balíte talíře.
  3. Že najít nové, logické místo pro každou věc je docela náročná záležitost. Zvláště chcete-li, aby vám místění přišlo logické i o několik dní později, abyste nemuseli trávit hledáním každé blbosti dlouhé hodiny. (Už skoro měsíc čekám, až najdu ten pečlivě uklizený chemopren).
  4. Že vybíráním vhodných záclon strávíte pomalu stejně času jako vybíráním auta.
  5. Že když nakoupíte všechny potřebné chemikálie na úklid bytu, s trochou štěstí (=googlení) z nich zvládnete sestavit stejně účinnou bombu jako seriáloví hrdinové.
  6. Že nákup v Ikea zaručeně prověří každý vztah. Stačí, když si sednete v rychlém občerstvení u východu, a budete chvíli pozorovat. Moc vysmatých, nerozhádaných dvojic neuvidíte.
  7. Pochopíte proč, jakmile se do toho pustíte sami...