Je pozdě večer. Ležím v posteli a místo toho, abych se snažila
usnout, pozoruji svojí kočku. Sedí na kraji postele, ani se nehne a
upřeně sleduje, jak se na stropě míhají odrazy světel od aut.
V tichu, kdy už celý dům spí, počítač je vypnutý, mobil mám ve
vedlejší místnosti a nehraje žádná hudba, vzpomínám na to, jak jsem jako
malá na dovolené usínala v karavanu. V pruhovaném tričku, které bylo o
dvě čísla větší, a s divně zacuchanými vlasy, protože jsem si chtěla
vyzkoušet, jak se dělají dredy, jsem také upřeně sledovala odrazy světel
aut na stropě. Poslouchala jsem vzdálený zvuk motorů a představovala
si, za jakými bláznivými dobrodružstvími musí takhle pozdě v noci
uhánět.
Bylo krásné vydávat se na imaginární výpravy do exotických krajů
a přitom se pomalu nořit do snů.
A tak jsem se včera večer vykašlala na spánek. Ležela jsem a místo
toho, abych sledovala záři z displejů, pozorovala jsem, jak se na stropě
prohání prohání odrazy světel aut. Tentokrát už s rozčesanými vlasy
jsem si představovala, za jakými dobrodružstvími se vypravili, a slíbila
si, že to musím dělat častěji.
Žádné komentáře:
Okomentovat